Zkouškový deníček II

Když už jsem začínala mít pocit, že to bude všechno za mnou, přišlo moje zatím největší selhání ze všech. Naprosto zbaběle jsem si posunula termín na normativní gramatiku (samo o sobě to zní dost děsivě) až skoro na konec února. A to se mi zrovna dneska konečně podařilo dát filozofii. To ve výsledku znamená, že moje letošní „prázdniny“ se smrknou asi tak na 4 dny. Docela se za to nenávidím. V létě už snad budu poučená a neudělám takový kraviny.

Na druhou stranu, jsem zoufale nepřipravená. Takže kdybych tam šla, nedám test a  podělám si druhák ještě víc než teď (už jsem se naprosto vzdala toho, že bych zvládla úvod do studia společenskejch věd, neni čas). Takže je to vlastně taková poslední záchrana před absolutně totálním selháním, kdy zklamu především hlavně sebe sama. Docela mám totiž pocit, že mám na víc, než opakovat třetinu předmětů na druhej pokus a neustále si posouvat termíny. Třeba na víc nemám, možná mi tohle tak trochu patří. Ale nezasloužil by si takovej stresař jako já aspoň trochu klidu? Těch 14 dní bez školy a bez zkoušek by bylo moc příjemnejch, tak snad v létě to stihnu aspoň do konce června, vážně se nechci otravovat ještě v září.

Co udělám příště líp?

  • nenechám se překvapit tim, že mám zkouškový
  • co půjde v předtermínu, na to se pořádně nadrtim a dám to rovnou v předtermínu
  • dám si hodně zkoušek na začátek zkouškovýho, abych měla dost sil
  • budu chodit spát 8 hodin minimálně a to každej den bez výjimky (nejlépe celý zkouškový)
  • nebudu zapínat počítač, dokud to nebude bezpodmínečně nutný
  • všechny práce budu dělat průběžně
  • opravnej termín nebude v mý hlavě existovat
  • řádnej termín nebude fungovat jako „jdu omrknout, jak ten test vůbec vypadá“
  • nebudu si vyčítat každou minutu, kterou ztratím
  • vymyslim si nějakej motivační způsob odměn (kde nebude televize, jídlo, počítač a spánek)

Polovinu z toho stejně dělat nebudu, protože mi evidentně nezáleží na tom, abych dostudovala. Vlastně mi asi nezáleží ani na mně, protože se svým přístupem ke studiu dostávám tak trochu do začarovanýho kruhu, kde jsem ve stresu z toho, že mám zkoušku a nemůžu se kvůli tomu učit. Pak jsem zase na nervy, že nic neumim a mám nechutnou potřebu to neustále někomu sdělovat, případně jakkoliv jinak utíkat od řešení problému. To nakonec znamená, že zkoušku na první termín podělám a ke stresu ze zkoušky se přidá stres „když to neudělám, prodlužuju studium/nemůžu si zapsat X předmětů v dalším semestru“ a ještě naštvání, že se mi zase o týden prodlouží zkouškový, případně, že budu mít už třetí týden v kuse 3 zkoušky v řadě za sebou, takže se na ně nedokážu pořádně naučit.

Když to takhle píšu, mám pocit, že musim bejt dost na odstřel. Vlastně se divím, že se mnou má tolik lidí ještě trpělivost. Taky moc nechápu, co přesně se ve mně stalo, protože jsem ještě snad ani jednou nebulela. Na to, jak špatně normálně snášim tolik stresu a nevyspání se docela držim. Problém je v tom, že já se nechci jenom držet, já chci bejt v klidu. Ničí mě hlavně to množství předmětů, co mám a jak to vůbec neubejvá. Někdy mám fakt pocit, že nemůžu v životě bejt samostatná a silná. Nemám na to. Vždycky budu ta ufňukaná ublížená chudinka, co potřebuje kremroli, aby zapomněla na svý trable.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: