Bratislava trip

Tenhle víkend jsem realizovala svůj šílenej plán, že se konečně podívám na Slovensko. Momentálně se v hlavním městě koná výstava nazvaná „Umelecké poklady. Secesia“. Jakožto milovnice především Alfonse Muchy, ale také secese a Art Nouveau jako takových jsem tam musela nutně jet. Přišlo mi to jako nejlepší plán na světě. Navíc jsem měla v plánu stihnout výstavu Ivan Lendl: Alfons Mucha v Obecním domě v Praze, ale to se mi nepovedlo (zapamatovat si: všude chodit sama, nemá cenu se s ostatníma otravovat).

Každopádně jsem v pátek ráno nasedla se svojí polovičkou do žlutého autobusu a vyrazili jsme na čtyřhodinovou cestu. Cesta mi uběhla docela rychle vzhledem k mojí nenávisti k cestování autobusem, jenom jsem potom už moc nevěděla, jak se se mám naštelovat. Znáte to prostě. Jenomže první šok přišel hned po příjezdu do města. Nečekala jsem druhou Paříž a bylo mi jasný, že to není ani dvojnice Prahy, ale tohle mě fakt zaskočilo. Na autobusák (nejspíš hlavní, ehm, jediný) jsme přijeli kolem rozbořených budov, hromad sutin a skládky v počáteční fázi (a taky paneláků, ale ty jsou tak nějak očekávala). Tohle je hlavní město? Jako zní to hnusně, ale já jsem si vážně Bratislavu představovala jinak.

No nic, nenecháme se odradit hned po prvních 5 minutách, že? Tak se pomalinku šineme na náš hotel, abychom si odložili věci. Nikde to nevypadá moc živě a nepotkáváme ani moc obchodů (možná za to mohl fakt, že jsme si tak trochu zahráli na auta :D Zapamatovat si – dohlížet na ostatní, co dělaj, nejspíš to nedělaj dobře). Já vážně nechci bejt tak kritická, ale víc než hlavní město mi to připomínalo třeba Cheb před 10 lety. Nebo prostě menší město. Pomalu jsem začínala ztrácet úsměv na tváři.

DSC_0002Musím se pochlubit našim pokojem. Našla jsem ho opět na Booking.com a nemůžu si stěžovat. Bydleli jsem (no, přespali jednu noc) v business hotelu a bylo to vážně super. Akorát jejich představa minibaru je trochu zvláštní. Dvě koly a fanty si zvládnu koupit i v kaufáči, co byl za rohem, nedík. Nebo takhle minibary v Evropě fungujou? Já chci totiž ty z americkejhc seriálů a filmů. No, tak to jsou tak asi všechny fotky za první den.

V sobotu jsme měli v plánu projít všechny důležitosti. Nejdříve jsem šli na Hrad. No teda dovezli jsme si prdelky trolejbusem, protože jsem měla na patě parádní puchejřek a nevzala jsem si žádný náplati. Naivně jsme doufali, že bude nějaká lékárna poblíž hradu (všude okolo nás jich byla spousta, připadala jsem si jako v Belgii, tam taky bliká apotheke na každým rohu)

DSC_0007

DSC_0013
DSC_0055

Uvnitř Hradu mě toho moc nezaujalo. V roce 1811 (tuším) kompletně vyhořel, takže o krásách interiéru se nedá moc hovořit. Všechno je tam natřené bíle a občas se objeví zlatá štuková výzdoba. Nejlepší asi bylo zrcadlo, takže máme miliony fotek, ale vám sem dám jen tu bez nás. A taky mám pár vtipných detailů obrazů (koupila jsem si totiž foto pass, takže jsem tam s tim strašně machrovala).

DSC_0029 DSC_0060 DSC_0059Pokud jdete do Hradu za jeho historií, moc nepochodíte. Je tam výstava asociace fotografů, která nedávala moc smysl, místnost oslavující 20 od rozdělení ČS a pak výstava ke Krásné Horce, která v roce 2012 docela slušně vyhořela. Jediné výstava týkající se hradu se zabývala jeho rekonstrukcemi. Jedna proběhla v 50. letech minulého století a ta druhá právě běží od roku 2009.

Když jsem vylezli ven, chytil nás pořádnej vichr. Co jsem měla na sobě? tu nejvíc vlající sukni na světě, která to má ke kolenům vážně hodně daleko. Bezva. Ale stihla jsem ještě jednu fotku, než jsem se zoufalstvím málem rozbrečela.

DSC_0065Po  prohlídce Hradu jsme oba konstatovali, že na nás jde hlad (a že už sakra potřebuju nějakou blbou náplast na puchejř) a sešli jsme dolů do města, do Obchodní ulice. A co jsem nezjistila? Ulice pár desítek metrů od Hlavního „náměstí“ v sobotu zavírá v 1 odpoledne. My přišli v půl druhý. Dost jsem vypěnila a v návalu vzteku jsem zapomněla na bebí na achilovce a se supěním jsem dopajdala k dm, který bylo poslední nadějí (obě lékárny beznadějně zavřené). Stal se zázrak a dmko bylo otevřené až do 2. Jo, já vim, na západě běžná praxe nemít v sobotu a v nedělí do 11 večer. Ale zavřený všechny lékárny? Nepochopíte.

Pak jsem se trochu uklidnila, takže se mohlo jít na jídlo. Nechtěla jsem nic jinýho než brynzový halušky se slaninou. Jasně, neni to bratislavský jídlo, ale je to taková klasika. Asi jako si dávaj cizinci v Praze svíčkovou s knedlíkem, knedlo-vepřo-zelo nebo třeba tatarák. Najít ale v centru slovenskou restauraci je fakt nelehkej úkol. Asi jako najít v centru pravou českou restauraci s příjemnou atmosférou a dobrými cenami. Nakonec jsme zalezli do Slovak pub, která byla ve stejné ulici. Dala jsem si halušky a k tomu tmavýho bažanta a bylo mi skvěle. Vlastně jsem se přecpala. Na chvíli jsem byla spokojená.

halusky

Pak jsem ale nutně musela mít frozen yogurt. Prostě musela. Narvanej žaloudek, sukně lítá, vlasy lítaj, ale musela jsem ho mít. Měli namíchaný příchutě, ale já chtěla jen jahodovou polevu a maliny, žádný velký spatlaniny. Dala sjem si medium, protože velký oči a stálo to stejně jako celý jedny brynzový halušky. Nepochopíte. Prostě atrakce pro turisty no. Snědla jsem tak půlku a bylo mi blbě jak psovi.

DSC_0078

Pak jsme se šli podívat před prezidentský palác. Vítr pořád nepřestával fičet a já jsem vážně už neměla moc sil s tím bojovat, ale snažila jsem se aspoň chvíli tu sukni udržet dole (klika že nosim bombarďáky a ne tanga, jinak bych se hambou propadla za tu prdel)

DSC_0103Nakonec jsme to vzali zpátky Michalskou na Františkánské náměstí, kde se konala moje vytoužená výstava. Vstup 2€ mě potěšil a trochu zarazil. Reklama jak prase a taková cena? Ukázalo se, že tahle velkoleúpost se skládá z celých 20 obrazů a z toh je většina z českých galerií. Moc jsem si to neužila a byla jsem i zklamaná. Možná za to mohl fakt, že jsem celej den neměla tak nějak náladu. asi z toho města a z puchejře,

DSC_0114Závěr? Bratislava je mnohem ošklivější město než jsem si myslela. Možná jsem z Prahy rozmazlená, ale od hlavního města bych čekala mnohem víc než administrativní budovy, socialistický sochy na každým větším plácku a oprýskané budovy. Monžá za můj negativní názor může hučení mé polovičky, jak je všechno hnusný a podobně, ale vážně pro mě Bratislava není město, kam bych se chtěla v dohledné době vrátit. Přijde mi to, jako by město vůbec nemělo historii. Na to, že se chlubí větším ekonomickým růstem a eurem to tam vypadá poněkud, no, rozbitě a opuštěně.

(Pokud to nějakého Slováka uráží, pokuste se mě přesvědčit o opaku, třeba na to přistoupim ;) )

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: