Zkouškový deníček – letní vydání

No jo, je to tady. Už jsem se bála, že letní zkouškový zvládnu v pořádku, nebudu se vztekat a v půlce června bude hotovo. že mám hodně předmětů mi už zas tak hrozný nepřijde. Tak čtvrtina se dá zvládnout v pohodě, když používáte selskej rozum a aspoň jednou si přečtete materiály. Teda já to tak mám. Možná jsem jen šíleně chytrá, co já vim. Jenomže tu pak máme ty předměty, který prostě takhle snadno nepůjdou. Třeba latina. Tam ty vědomosti nejsou a bez nich to prostě dát nejde. Lenochod jako já si ale neřekne, že se bude každej den učit hodinu, aby měl klid a mohl dát těm vědomostem čas na uležení. V žádným případě. Já si to hezky nechám na poslední dny, případně jenom jeden večer. Celá já. A pak šílim. Nejradši bych se pořádně profackovala.

Ale dost už stěžování, jak se nedokážu zkoncentrovat a začít učit. Dneska jsem se vrhla na článek v podstatě jen proto, že to  tu už docela dlouho leželo ladem. Poslední týdny moc nemám náladu na  nic. Ani na psaní sem. Sice se nemusím nikomu omlouvat, že nepíšu, protože sem asi nikdo moc neleze, ale stejně jsem na sebe naštvaná a cítím nějakou povinnost sem psát. Klidně i úplný blbosti. Ostatně, co jinýho od sebe můžu čekat. Je to aspoň nějaká „práce“ a když začnu tady, tak se snad rozhoupu k učení. Já už mám teda slavně půlku předmětů za sebou a snad mi tento týden přibudou 3 další, ale konec června se docela rychle blíží, zkoušky se kupí, a tak jsem z toho trochu vypsychovaná. Zvedám si ale náladu barevným oblečením, v kterém se promenáduji po škole, když jdu na zápočet/zkoušku.

SNC01523

A aby to ho nebylo málo, starám se o svýho skoro zajetýho psa. Ten blbec normálně vystartoval na auto. Pravda, jsem blbá a neměla jsem ho na vodítku. To mospisko si v klidu leželo v trávě a najednou slyšim brzdy a už jenom vidim, jak má zvednutou packu. Nic etxtra vážnýho, žádná zlomenina. Trhali mu drápek a má roztržený bříška na tlapce. Jako vzalo mě to dost, brečela jsem jak malý dítě, ale nějak jsem to zvládla. Teď ho musím každý den převazovat a má speciální pamlskovou péči. Guillaume sám si z toho nedělá moc těžkou hlavu, za což jsem fakt dost ráda.

Teď je z něho pořádnej frajer, co den, to jiná barva. :) Má sice hrozně smutnej výraz, ale už jste někdy viděli mopse s juchavým výrazem?

Spící démon. A ještě chrápe. Stejně se má teď líp než normálně, pořád ho někdo nosí.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: