Zrcadlo

To jsem se takhle jednou zasekla skoro hodinu v koupelně. Zase. Normálně je to kvůli tomu, že miluju teplou tekoucí vodu a ve sprše se prostě zapomenu, ale tohle bylo jiný. Stála jsem před zrcadlem a koukala jsem na sebe. Na svojí postavu, na to, kolik mám pih a jestli tvoří obrazec, na svůj pas, jestli tam vůbec je, na stehna, jestli nejsou moc tlustý… Pozorovala jsem se poměrně dlouho, vlastně poprvý za hodně dlouhou dobu a se zájmem. Přemýšlela jsem, co mi na mojí postavě opravdu vadí a proč.

Abych vás trochu uvedla do svýho největšího problému světa – za poslední rok jsem přibrala 10 kilo. Teda před čtvrt rokem to byl rok od doby, kdy jsem měla 65, pak jsem nabrala 10 a shodila kilo. S mojí postavou (183 cm) to není žádná nadváha. Jenom mě štve, že jsem to vypapala a ne vycvičila. Aspoň je vidět, že moje láska ke sladkýmu je upřímná :)

Víte, co je na tom všem ale úplně nejhorší? Že jsem musela přibrat deset kilo, abych se zbavila pocitu, že jsem tlustá! Nekecám. Ve 22 jsem se konečně přestala snažit mít postavu jak holka z časáku. Což ale neznamená, že bych byla se vším komplet spokojená. Je to prostě jen krásnej příklad toho, jak je pojetí hubenosti a pěkný postavy šíleně zvrácený.

Vlastně mě to dovedlo k závěru, že si často necháváme vnutit něco nedosažitelnýho a zbytečně se pak utápíme v zoufalství a marníme čas snahou se k tomu aspoň přiblížit. Často slyším krásný a chytrý holky s pěknou postavou říkat, že musí zhubnout, že se na ně nedá koukat. Nedaj si to vymluvit. Stejně jáko já a mejch původních 65 kilo (perlička – když jsem měla 62, což byl totální extrém, párkrát jsem slyšela, že nemám přibírat, že mi to tak sluší). A proč? Že se nevejdou do velikosti 36? A neni to trochu hloupý snažit se mermomocí dostat do velikosti, kterou nám časopisy nutí jako „tu správnou“?

Vzpomínám si, jak jsem někde (možná to bylo i ve škole) slyšela tezi o tom, proč si černošky v USA rovnají vlasy. Údajně je to proto, že mají jako ideál krásy kladenou vyzáblici s dlouhými ROVNÝMI vlasy (běloška) a snaží se tomu přiblížit, protože podvědomě přijaly tenhle koncept krásy.

Závěr? Odmítám přejímat představy společnosti (nebo spíš jen modních časopisů, návrhářů, modelek a bůhví koho všeho) o tom, kolik bych měla vážit, jakou velikost bych měla nosit a jak moc rovný maj bejt moje vlasy, aby byly správně rovný. Učím se mít ráda sama sebe za to, jaká jsem a ostatní by se to měli učit taky, protože celý tohle plašení s kilama mi přijde jenom jako strach z toho, aby někdo náhodou nevyčuhoval. Buďte sami sebou, protože to je to nejlepší, co pro sebe můžete udělat. Přísahám.

P.S.: Zase to neberte moc doslovně. Když je vám 20, měříte 170 a vážíte 100, nejni to úplně oukej. Všeho s mírou, jo? :)

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: