Haag

Do Haagu jsem měla přijet dopoledne, tak zněl plán. Jenomže ta možnost si přispat byla ohromně lákavá, zvlášť, když jsem měla i v Haagu jít na další párty. Rozhoduji se tedy vstávat až kolem desáté, posnídat a v klidu se vypravit. Kolem jedenácté tedy odcházím na vlak. Greg tušil, že ještě nebude ani trochu vzhůru, tak jsme se rozloučili už v noci, takže mám čisté svědomí.

Na nádraží píšu Casparovi, mému hostiteli z Haagu, že jako vyrážím, a že se sejdeme na centrální stanici. Kupuji lístek a v tom mi přichází zpráva, že se setkáme na jiný stanici. Na tý, na který můj vlak samozřejmě nestaví. Nevadí, vystupuji o stanici dřív, kupuji nový lístek. Jasný, že jsem to nemusela dělat a mohla jsem jen přestoupit, ale tak radši dám 3 éčka za nový lístek, než se hádat s někým od drah a nakonec dostat pokutu 100 €.

Šťastně se tedy shledávám na správné stanici kolem jedné odpoledne. Normálně by to zabralo tak půl hodinky, ale se mnou? No jo, z toho se asi nevyrůstá. Caspar samosebou tuší, co jsem za pako, tak na mě čeká s obrovskou cedulí s mým jménem. Roztomilý.

Ukazuje se, že bydlí kousíček od vlaku, ve věžáku plném studentů. Caspar sám je studentem průmyslového designu a je to strašně zvláštní člověk. Má v sobě tolik energie asi jako rozštěpený jádro a přesně tak složitě se ovládá, koriguje a zvládá. Už po pár minutách vím, že díky němu bude Haag boží město. Pořád se jenom směju a je mi moc fajn.

Když se trochu uklidním a zahřeju čajem, jdeme na prohlídku města. Prohlédneme si parlamentní budovy, protože Haag je takové politické centrum celého Holandska, tak je to tu fakt důležitý. Prolezeme hlavní nákupní třídu, nakoukneme do pár vintage obchůdků a nakonec se usadíme na zahrádce u baru. Jsou asi 3 odpoledne, oba máme slušnou opici, a tak se nám do piva moc nechce. Už se nadechuju, že si objednám limonádu, když v tom z Caspara vypadne, že si dá studený čokoládový mlíko. Pověsti nelhaly, Holanďani jsou ulítlí na mlíko! KOuká na něj s vytřeštěným výraze, ale přidávám se a chci ho taky. Protože je to prostě zvláštní. Každopádně jsem si to užila a přikládám fotku :)DSC_1003Po drinku jsme šli do méně turistické části města, kde mi Caspar ukázal zdejší Croissant, cože je v  podstatě panelák ve tvaru croissantu. Je tam klídek a ticho, úplně jiný svět. No a konečně jsem se dorpacovali k nejvyšší budově celého Haagu – Haagse Toren. Strašně ráda se dívám na města z výšky, ani nevím proč. Vstup nás stál 6€ a v ceně je i jeden drink nahoře na baru, což mě mile překvapilo, kolikrát si taky dáte drink ve 42. patře, že?

Po příchodu zpátky domů se můj hostitel chopil vaření a udělal mi svojí verzi croque monsieur, do které jsem se hned zamilovala. Hlavně bylo hrozně super, že se o mě tak staral. Pak jsem šli na další procházku, sednout si k vodě, kde probíhalo ultimátní nabalování sraček. Tady jsem si plně uvědomila, jak je strašně super, že mi jde angličtina, protože už musíte být na opravdu vysoký úrovni, když zvládáte chápat ironii, ale že sami umíte být ironičtí, to je teprve něco. Tímto děkuji Hollywoodu a svým americkým a anglickým kamarádům.

Kolem sedmý se vracíme vysmátí zpátky do bytu a jdeme se pustit na přípravu  lasagní. Ano, Haag byl hodně o jídle, to přiznávám, a já si to náležitě užila. Lasagně se nám totiž strašně povedly, dokonce jsem dostala svojí vlastní mini porci, nekonečně roztomilý.

DSC_1002Po večeři přichází zbytek party gangu, jdeme totiž na párty na pláž! Nejvíc cool. Ukazuje se, že opít se předem není fenoménem jenom ČR, že to dělají i tady. Začínáme na víně, pokračujeme tequillou a já už tuším, že mě zase bude bolet hlava. No co, žiju jenom jednou a plážová párty taky není každý den. Pijeme tak dlouho, že odcházíme o půlnoci. Jsme ve velmi dobré náladě a já si to plně užívám. Taky pořizuju svojí jedinou fotku Haagu a ne jídla – noční výhled na město z Casparova bytu. Nejvíc krásný.

DSC00362Cestou na párty se ještě stavujeme u arabů (to je, koukám, všude stejný). Dávám si holanskou fástfůdovou specialitu croquette, což je masová směs se spoustou koření, obalená v těstíčku a osmažená. Strašně dobrá věc! Pak konečně přijíždíme na pláž, jdeme kolem spousty klubů a už z dálky slyšíme, co nás čeká. Všechno je super, jenom půl hodiny před koncem totálně odpadám a jdu si sednout ven. Balím se do tří dek, co leží okolo a spoustě lidem to přijde strašně vtipný, a tak si dělám nový kamarády (a pak, že se neumím seznamovat).

Čekám, až se dopártí, nechci kazit ostatním zábavu. Když si konečně sebereme všechny svoje věci ze šatny, parádně se rozprší. Chceme počkat, až to přestane, ale ochranka nás vytlačí ven proti naší vůli a tak se vydávám zpátky přes celou pláž k taxíkům. Deštník, hlinky i nepromokavou bundu jsem nechala u Caspara doma, protože v tom přece nemůžu jít na párty, a tak mrznu a velmi rychle promokám. Jsem naštvaná, ale snažím se ovládat, protože se nechci chovat jako spratek. Když konečně všichni promočení dorazíme domů, jdu se celá osprchovat pod horkou vodou. Trvá mi to skoro půl hodiny, ale potřebuju se odreagovat. Jdu si lehnout v 5 ráno, všude po bytě mám rozprostřené oblečení a doufám, že do odjezdu uschne.

Ráno se budím bez bolesti hlavy. Zázrak! Vstanu a jdu zkontrolovat oblečení. Suchý! Neuvěřitelný! Jdu kouknout k botám – mokrý. No jo, všechno vyjít nemůže. Jsem šťastná, že to dopadlo takhle skvěle a vařím si vodu na čaj. V klidu si s ním snídaní, rozloučím se s Casparem a jdu na nádraží. Loučím se s Haagem a pomalu se připravuji na Utrecht, kam nejspíš dojedu ve 3 odpoledne.

A jak bylo v Amsterdamu?

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: