Utrecht

Je neděle odpoledne a já přijíždím do Utrechtu. Cestou jsem musela jednou přestoupit a nespletla jsem to, první malé vítězství dne. Můj utrechtský hostitel Timo má zpoždění, tak stojím uprostřed nádražní haly, naproti burger kingu (to už je podruhé a zdaleka ne napolsed, co mám naproti BK sraz, jen v jiném městě), když se najednou objeví. Poznávám ho podle fotek z CS a fejsu, on mě zase podle obrovský krosny. Je hrozně vysokej. I na mě, takže opravdu hodně vysokej, tipuju tak 2 metry 20. Strašně mě to fascinuje, čekala jsem ho o půl hlavy menšího, než jsem já.

Když se vrátím zpátky do reality, jdeme pro kolo. Teda napřed přichází otázka, jestli na něm vůbec umím. Jakože cože? Ono to jde neumět jezdit na kole? Energicky kývu hlavou, že opravdu na kole jezdit umím, takže si jdu vybrat novýho parťáka do města. Je super, že bydlím u lokála, takže půjčovný na 24 hodin stojí 3,60 €. Kdybych byla sólo, tak mě to stojí 7 € na den (tzn. od 8 do 20) a ještě musím složit 100 € zálohu. Kolo vyberu asi za 10 vteřin, až se mi nechce věřit, jak jsem rychlá a můžeme vyrazit na cestu. Na kolo naskakuji na druhý pokus, protože neodhaduji svoji sílu s krosnou na zádech a s opicí v hlavě a Timo přestává pomalu věřit, že se nezabiju.DSC00378Stavujeme se u jeho kamarádky, kde si nechávám všechny věci, kromě mobilu a peněženky a jedeme k řece. Timo pro mě vymyslel boží plán – projedeme Utrecht po vodě. Jenomže to by nebyl správný couchsurfing, kdyby to bylo v obyčejné vyhlídkové lodi. Já pojedu na kánoi. Při tomhle sdělení zblednu tak, že Timo okamžitě vychrlí, že nemusím, že mě nenutí, nebo že můžeme jen na dvoukánoi. Kroutím hlavou, že ne, že chci jet sama, že jsem jenom hrozně nervozní, protože jsem na vodě nikdy nebyla. A tak tedy zamykáme kola, jdeme naproti Timovo kamarádovi (jméno samosebou ihned zapomínám) a scházíme dolů k řece, kde je půjčovna kánoí.

Všechno probíhá v pořádku, dokud nezačne kámoš nasedat. Nějak to nevychytá a zahučí rovnou do vody. Na chvíli začínám vážně pochybovat, jestli je to dobrej nápad. Nastává spousta zmatených minut, kdy se kámoš loví z vody, převlíká, běží domů pro nový oblečení a vrací se zpátky. Pak konečně všichni usedáme do kanoí a vyrážíme na prohlídku. Nikdo další se při nastupování nekoupe, oddechuju si. Je to šílená pohoda. Pomalinku proplouváme kanály, vyhýbáme se lodím a nákupním košíkům, co jsou zaseknutý na dně, povídáme si, opalujeme se, prostě bájo. Samosebou nefotím, netočím, protože jsem nezodpovědná blogerka. Po hodině a půl jsme zpátky na startu a jdeme na odpolední sváču k Fimke, která nám hlídala batohy.DSC00373Večer trávíme u filmu s pizzou a je nám fajn. Já i Timo jsme oba dost unavení, tak jdeme brzo spát. Zítra prý musí hodně pracovat, protože točí všude možně po Evropě hudební videa, získal na to peníze (něco jako kickstarter, ale od státu). Dostala jsem obrovskou rozkládací sedačku a spím si jako královna. Boty z Haagu už jsou skoro suchý, zítra si je určitě už budu moct vzít.

DSC00371Druhý den ráno vstávám, budím Tima, který mě i s kolem vypouští ven a razím do města. Cestou kupodivu nezabloudím, pomáhá mi mapa na tabletu. Vypadám sice trochu jako blázen, ale důležitý pro mě je, že vím, kudy kam. Pravda, v momentě, kdy spatřím hlavní atrakci Utrechtu – Dom Toren – už není možný zabloudit.

DSC00369Přijíždím za 5 minut poledne a tak tak si stihnu koupit vstupenku. Potvrzuje se mi nepsaný pravidlo, že nejlíp mi všechno vychází, když neplánuju. Jako průvodce dostáváme sympatického bloňdáka (mám nějakou kliku na fešáky), který se se mnou hned dává do řeči. Prohlídka věže je moc fajn, vřele doporučuji. Nahoře to řádně fičí, takže mám co dělat, abych uhlídala kameru a svojí sukni. Stejně si všichni nakonec prohlídnou moje poloslezlý punčocháče a kalhotky.

DSC00368Po výšlapu na věž, profouknutí a slézání dolů jsem řádně unavená a začínám mít hlad. Je ale teprve 1 odpoledne, tak místo jídla kouknu do svojí chytré utrechtské aplikace a rozjedu se k Paushuize, který je kousíček. Pak zhruba hodinu bloudím v uličkách jen tak. Koukám po lidech, po obchůdcích a hledám vhodný bistro, kde bych se mohla zahřát. Nakonec se usadím v podniku v malé uličce a dávám si ovocný čaj a kotel polévky z pečených paprik a s bylinkovou bagetou. Jsem přecpaná, tak lezu na kolo a jdu to vyjezdit.

DSC00376Jedu k radnici, beru to kole Winkel van Sinkel a jedu pořád rovně, dokud nenarazím na Albert, kde si koupím obligátní čokomlíko. V ten moment jsem absolutně šťastná. Jsem v Holandsku, jezdím po městě na kole, užívám si život a potřebuju k tomu jenom čokomlíko. Je fajn vědět, jak si udělat krásnej den. Po zbytek dne dělám víceméně to samý. Jezdím po městě, kouknu se na autobusák, úspěšně se nadále vyhýbám muzeím, zkouším trpělivost řidičů na křižovatkách a dokonce zabloudím i k bývalé centrální poště. Mám pocit, že znám Utrech nazpaměť, na kole se toho dá stihnout strašně moc.

DSC00374Večer se pak scházím s Timem, který samosebou přijede do města na kole. Jdeme si sednout na jedno do Louis Hartlooper Complex, cože je bývalá policejní stanice, dnes stylový kino a bar dohromady. Trochu jako Aero a fakt se mi to líbí. Timo si dává čaj, já pivo. Ten kulturní rozdíl je znát. Pak se dozvídám, že i můžou dát dejchnout i na kole. Ups. Večer pak strávíme u Timových sousedů, oba velcí sympaťáci. Uvařří nám skvělou večeři, koukáme na videa na youtube a máme prostě pohodu.

Když jdu po půlnoci konečně spát, mám sbaleno a těším se na další skvělé město – Eindhoven. Od Caspara vím, že se mám jít kouknout na staré tovární budovy Philipsu a jsem na to taky řádně natěšená. Města s industriální historií já mám moc ráda.

Víte už, jak jsem se měla v Haagu a Amsterdamu?

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: