Brusel, konečná stanice, prosíme, vraťte se domů

Když se ráno vzpamatujeme s Carlosem ze včerejšího pití, seberu si svoje saky paky a vyrazíme směrem k nádraží. Cestou narazíme na blešák, a protože jsem nadšená ze všeho, co kolem sebe vidím, přemluvím Carlose, abychom si to tam pořádně prošli. Máme čas, takže mi to přemlouvání nedá ani moc práce. Trochu mě mrzí, že tohle nevidím u nás. Lidi by se mohli naučit, jak se líp a efektivněji zbavovat věcí, které už nechtějí.DSC00477Ehm, zpátky k cestě. Nasedáme do vlaku, spíš než na hovor máme chuť si zdřímnout, a tak se pohodlně usadíme a relaxujeme. Vlakem jsem za chvíli v cílové zastávce, vystupujeme, loučím se na pár hodin s Carlosem (stále ale napůl nevěřím, že se večer sejdeme) a vyrážím směr hostel. Bydlela jsem v hostelu Jacques Brela, který je kousíček od centra. Pokus si netroufáte na surfing, vřele doporučuji. Snídaně v ceně, všechno nový (právě dokončují kompletní rekonstrukci), wifi, společenský sál, snaží se být strašně eko.

DSC00478Odpočatá se tedy vydávám do víru města a první, na co cestou narazím je Colonne du Congres, který je vlastně hned vedlehostelu. Královskou ulicí (vlámsky Koningstraat, francouzsky Rue Royale) se dostávám k Bruselskému paláci, zahýbám a kličkuji ulicemi, až se dostanu na náměstí Grand Sablon, kde je kostel,ale hlavně tržiště plné starých, vyrobených nebo nalezených věcí. Koukám po nějakých pěkných pánských hodinkách. Podaří se mi najít krásnej kousek, mnohem lepší než zprofanovanej Daniel Wellington (nenávidim celou českou blogoscénu, protože ty hodinky jsem milovala, ale teď už ani nevim, jeslti je chci, když je má každá blogerína). Už už jsem si vytahovala peněženku, když jsem si pořádně prohlídla cenu. Byla jsem ochotná za ně dát celkem dost, ale 250€ to teda fakt nebylo.
DSC00479DSC00480K utěšení mého smutku ale přispívá fakt, že mě za pár sekund oslní výloha mého milovaného Ladurée. Můj sen, který si můžu koupit, který si můžu dovolit. Moje omluva pro nerozvážné utrácení peněz. Neváhám ani vteřinu, a i když je to absolutně nebelgické, kupuji krabičku makronek domů (nespoléhám na to, že bych potkala další nebo se sem chtěla vracet) a impulzivně přihazuji růžovou zmrzlinu. Ano, na chuť růží jsem úplně ulítlá. Sedám si na lavičku, nedočkavě vybaluji zmrzlinu a už jí do sebe cpu. Je výborná, přesně jak jsem si představovala. Užívám si fakt, že jsem si jí konečně koupila, že je konec září a já si můžu dát zmrzlinu a úplně zapomínám na to, že jsem neměla dost peněz na ty hodinky.

Vypravuji se dál do centra, cestou potkávám spoustu komiksových baráků. Je jich tu spousta, protože Belgie je kromě pivní země také zemí kreslených příběhů. Odtud je Tin Tin, Asterix a Obélix, Šmoulové a spousta dalších komiksů. Pro mě jako komiksového nadšence je tedy Belgie, spíš tedy Brusel městem zaslíbeným. Kdyby byl náhodou někdo taky blázen do BD (to je francouzská zkratka pro komiks), tak jsem našla i mapku Bruselu, kde jsou všechny tyto skvosty vyznačený.DSC00481Samozřejmě nesmí chybět nějaká ta vojenská slavnost, a tak mě u čůrajícího chlapečka (když se konečně rozhodnu, že se zvládnu probojovat přes davy turistů a nezpanikařit), zastihne vojenský pluk pravděpodobně v revolučních uniformách. Po prolezení googlu zjišťuju, že 27. září se slaví v Bruselu svátek, čímž to všechno asi dostává smysl. Probojovávám se skrz dav, co musí okukovat a natáčet a jdu na hlavní náměstí, kde je ta slavná radnice a Maison du Roi. Samozřejmě tu nechybí lešení po nějaké komemorační akci, jsem opravdu nadšená, že se mi to nikde nevyhnulo.DSC00482 DSC00484 Prolézám zdejší zastřešenou tržnici, která je plná obědvajících lidí, čokoládoven a makronek, až se dostanu k Jeanneke-Pis, neboli čůrající holčičce. Dvě čůrající sochy v jednom městě a jez toho taková sláva. Hned naproti je slavné Delirium café, které snadno poznáte podle modrých dveří a obrovského růžového slona – designu, který si café propůjčilo od stejnojmenného piva Delirium. Jak mi bylo později sděleno, bar je slavný hlavně díky tomu, že má údajně piva ze všech zemí světa (teda ne naražený, ale aspoň ve skle). K mému překvapení tam není Plzeň, ale Budvar, na který jsem narazila už v Amsterdamu, Gambrinus a Konrád.DSC00494DSC00488Začínám mít docela hlad a jelikož jsem v Bruselu, chci si opravdu hodně dát moules. Jako trochu z toho mám nervy, ale co už,  žiju jenom jednou. Chodím křížem krážem uličkami, hledám něco, co nevypadá turisticky, jenomže ne a ne nic najít. Je to tu jedna restaurace na druhý, všechny mají stejný fotky i ceny, jenom pozadí občas prostřídají, aby to nevypadalo podezřele. Jdu dost mimo centrum a tam azse není vůbec nic nebo hranolky. Ble, už nechci, fakt jsem se jich přejedla. Vafle na hlad taky nic moc, tak bloudím, bloudím, až se domotám k rue de Lombard, kde najdu mile vyhlížející hospodu. Zasednu ke stolu, objednám si rezignovaně croque monsieur a trapistický pivo Rochefort (rovnou osmičku, aby mi to líp utíkalo). Objevuji wifi, a tak mám u jídla možnost udělat chech-in, abych se s tím nemusel mrmcat na letišti.

Když se do sytosti najím a trochu připicnu, protože únava a 9%, to už něco zvládne, vydám se zase do centra. Jdu kolem burzovního paláce, kostela sv. Mikuláše, až se znova dostanu na hlavní náměstí. Začínám mít pocit, že se motám tak trochu v kruhu. Možná za to může moje přiopilost, co já vím. Zkouším chodit do ulic, kde jsem ještě nebyla a občas se mi daří najít nějaký ten komiksový barák. Jsem strašně unavená a vlastně už se jen těším domů, v tom mi ale napíše Carlos, že za hodinu sraz na nádraží, že se jde pít. Nemůžu uvěřit tomu, že to mysleli vážně!

DSC00491 DSC00492Když se pak všichni sejdeme – já, Carlos, Miguel, Annelaure a Mo, jednohlasně se shodneme na tom, že jdeme do irské hospody na druhé straně města. Mám tedy příležitost vyzkoušet si i bruselskou městskou. Vím, že to zní divně, když pořád lozíme po irských hospodách, ale co už. Sedáme si venku, protože si chceme užít jeden z posledních teplých večerů.

Všichni si samosebou objednáváme pivo. Ann jede Guinness, my ostatní zkoušíme všechna možná i nemožná piva. Já osobně dostávám za večer Omer, klasickej Duvel, Palmhop select a Westmalle triple a od ostatních vydatně ochutnávám. Mo vždycky někam na půl hodiny zmizí, a pak se vrací vždy s brilantním nápadem, jako třeba smíchat cider s vodkou. Během večera se už i já odhodlávám a dávám si burger a hranolky. V půlce už nemůžu, po 7 letech prakticky bez masa jsem fakt zapomněla, jak je výživný. Nejspíš si tak pojišťuju to, že druhý den neumřu.

Když se nachílí hodina spánku, přivolávají mi kluci tágo. Teda tágo. Ten slavný Uber. Nasedám a Miguel mě uklidňuje, že platit nebudu, že je vyzvedne pak zase v hospodě ten samej chlápek a zaveze je k Moovi domů. Já už totiž nemám žádnej cash, tjsem totálně na suchu, takže se podezřívám, že jsem toho vypila asi torchu víc než jen 4 piva.

Spokojeně taxíkem dojíždím k hostelu, meju se, jdu spát a doufám, že nezaspím snídani, a že mi nebude tak blbě, abych si jí nedala.DSC00495Další den ráno se probouzím tak akorát na snídani, kde si řádně naložím nutelu, pečivo, cereálie a jogurt a dobrou hodinu to do sebe láduju. Částečně i proto, že mi fakt je trohcu blbě. Pak se balím, loučím se s hostelem a jdu odložit krosnu na nádraží. Je krasnej sluneční den, poslední den mýho výletu a tak nějak nevim, co se sebou.

Blomcám se po městě sem a tam, vysedávám na hlavním náměstí, počítám čas do odletu. Fakt už se mi nic nechce. Jdu si koupit svojí jedinou a poslední vafli za celý pobyt v Belgii a píšu Carlosovi, protože se potřebuju nějak zabavit. Ukazuje se, že místo do Lovaně, kam chtěl s Ann dneska jet, zase skončí v Bruselu. Navrhuje mi, abych se k nim přidala a to taky s radostí udělám. Najdu je v další irské hospodě (jak jinak, že?), kde si Miguel dopřává svojí full english, zatímco ostatní zmoženě koukají před sebe. Já mu to jídlo upřímně závidím, ale nemám místo. 
DSC00497Sbíráme se a pomalu se suneme městem. Všichni jsme takoví krásně použití, tak si sedáme do parku u nádraží a popíjíme limču. Říkám si, že je to hrozně zvláštní, že se z nás stala taková parta za tak malou chvíli. Nevím, jestli byl Carlos nejlepší hostitel, ale asi mi s Miguelem nejvíc přirostli k srdci. Oba jsou strašně ukecaní a Miguel do mě reje způsobem, který potřebuju.

Celý to sezení v parku je takový zvláštní. Připadám si zase jako puberťák, co jen tak proplouvá časem, nic moc neřeší a má se prostě fajn. To je bezva zakončení mýho výletu. Koukám na hodinky, kolik času mi ještě zbývá do odletu a pomalu začínám panikařit. Chci se zvednout, ale kluci mě hned zatlačí zpátky do trávníku, že prý mám času dost, když jedu na National. Do toho se ozve Ann, že letí ve stejnou dobu jako já, jenom z Charleroi, takže je taky dost v klidu.
DSC00504Kouknu se na kluky a už je mi jasný, že je problém. Rychle se sbíráme ze země a letíme na vlakový nádraží, aby Ann stihla svoje letadlo do Marseille. Achjo, já nemůžu mít jeden den klidnej. Stíháme doběhnout vlak, narychlo se loučíme, máváme jak zběsilí a lidi na nás divně  koukaj. Pak nám dojde, že si nekoupila lístek. Ups.

Pro jistou si už vyzvedávám batoh ze skříňky a jdeme si sednout ven před nádraží. Dávám všem potěžkat svojí krosnu a zjišťuju, že tu kluky dělaj z cukru. Píšu poslední dopis na koleni, protože jsem na něj zapomněla. Na starost ho dostává Miguel, protože pošta je v nedohlednu a já už pomalu musím na vlak. Proběhne povinná rozlučková selfie a už nastupuju. Je mi smutno, že od toho všeho musím odjet, že už neuvidím další město. 10356774_10205285353602586_1559219096472840601_nHned jak vyjedu z nádraží s namoženýma rukama z toho všeho mávání, padne na mě panika. Budou problémy s palubním lístkem, budu mít moc těžký zavazadlo, uletí mi letadlo, nestihnu nakoupit dárky.

Nakonec to samozřejmě dopadlo všechno na jedničku, do letadla jsem nastupovala s dvěma obrovskejma krabicema piv i s adekvátními sklenicemi a další obrovskou taškou plnou bonbonů. Jo, byla jsem pro ostatní cestující takovou roztomilou atrakcí. Navíc jsem seděla vedle velmi upovídané a milé paní, s kterou jsem si celou dobu povídala o Indii, cestování obecně a o čecháčství, takže mi to uteklo rychle.

Shrnutí úžasnosti tohoto mého výletu po Holandsku a Belgii najdete zde :) Pokochejte se zbylými fotkami ↓ a slibuju, že do týdne bude i to video.
DSC00499 DSC00501 DSC00502

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: