Proč jsem víc jak měsíc nepsala na blog?

Těch důvodů je hned několik. Za prvé jsem musela nějak dotáhnout zkouškový a nenechat se vyhodit a to se mi povedlo. Pak jsem potřebovala pořešit směny v práci, protože mám tenhle semestr tak špatnej rozvrh, že to chvíli vypadalo, že budu chodit na noční. Nakonec chodím na odpolední a občas i v sobotu, ale nestěžuju si. Svojí práci mám moc ráda, protože můžu dělat to, co mě baví s lidmi, které to taky baví.

Nejvíc mě ale zaměstnává poslední dobou můj miláček #2 – moje kolo. Jakmile se začalo oteplovat, začala jsem se v něm trochu hrabat. Chtěla jsem ho uvést do provozuschopného stavu, na podzim jsem totiž píchla duši a celou zimu jsem nebyla s to se k opravě dokopat. Po zalepení se ale ukázalo, že plášť na zadním kole už taky není úplně 100%, tak jsem si jela koupit nový. V cyklo-obchodě jsem se ale dozvěděla, že mám jaksi neobvyklý a tak trochu starší typ pláště a musí mi ho objednat ze skladu. Paráda, další zdržení. Společně s tím jsem pro jistotu koupila rovnou záložní duši, která mi hned druhý den přišla vhod, a novou super pumpičku. Tak jsem vlastně pár týdnů strávila jenom tím, že jsem se učila rozebírat a zase smontovávat svoje kolo. Ono to vypadá jednoduše, ale když máte bubínkovou pásovou brzdu, kterou mi tady nikdo nevěří a převody, který tu nikdo nikdy neviděl, jste odkázaný jenom sami na sebe a to už taková sranda není. O to větší radost ze sebe mám, že to všechno zvládám sama a poměrně statečně, moc neremcám a vlastně si tu samostatnost i docela užívám.

Takže od 17. března jsem plně cyklistická a do školy jezdím v kombinaci kolo-metro-kolo. Pokud vám to připadá divný, mám jednoduchý vysvětlení. Můj městský miláček je tak trochu stařík, a když bydlím kousek od jednoho z nejvyšších bodů Prahy a školu mám u řeky, je to pěknej sešup dolů a já prostě nevěřím svému kolu, že by v té rychlosti spolehlivě zvládalo několikrát přejezd přes koleje, takže si pomáhám metrem. Navíc od Troji až po Čechův most je celý ráno, dopoledne i odpoledne zácpa, ve který fakt nemám touhu stát. Takže dojedu k metru, svezu se na Florenc, a pak drandím dál až do školy. Dojezdový čas se mi tím zkrátil ze 40 minut na 25, když mi do cesty nevbíhají turisti, kteří nereagují na zvonek. A navíc jsem se nadobro zbavila prostojů při čekání na bus a tramvaj, což je taky moc fajn.

Posledním důvodem, proč jsem se na tak dlouho dobu odmlčela je fakt, že jsem se začala trochu víc hýbat a tím nemyslím jenom jízdu na kole. Chodím dvakrát týdně cvičit a plánuju začít ještě běhat. Čím víc toho přes den stihnu, tím jsem šťastnější, i když padám každý večer a bolí mě celý člověk. Když jsem takhle aktivní a jedu od rána do večera, nepřijde mi vůbec hloupý, že jdu spát v 11, abych měla čas naspat svých 8+ hodin. Poslední dobou si asi víc než kdy jindy uvědomuju, že musím sama sobě věnovat mnohem víc péče. Proto se snažím změnit jídelníček, snažím se dodržovat spánkový režim, proto se víc hýbu, proto chodím do práce, i když už padám trochu na hubu, proto kývnu na to, že ze dne na den upeču 100 kapkejků.

Tohle všechno mě strašně naplňuje a mám pocit, že jenom nemrhám časem, který jsem dostala přidělený. Ano, je to náročný, ne vždycky na to mám energii a vůli a někdy to prostě dopadne tak, že měsíc a půl nepíšu na blog.

Advertisements
Comments
One Response to “Proč jsem víc jak měsíc nepsala na blog?”
  1. Markéta napsal:

    Zvlášť ta předposlední věta je ono ;-)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: