Amsterdam
Chci se s vámi podělit o svoje zážitky z cest. Mám jich hodně a spoustu z nich nejspíš nebudu umět popsat tak, aby to pochopil i někdo další. Přesto se o to pokusím. Podělím se s vámi o fotky všech těch krásných a zajímavých měst, která jsem navštívila, pokusím se setříhat nějaké rozumně dlouhé a ne úplně blbé video a pokusím se vám přiblížit, jak to všechno probíhalo. Vezmu to chronologicky, takže začneme Amsterdamem, kam jsem přiletěla 18. září.
Jsou 4 odpoledne a já stojím v terminálu 2. Se svým drahým, s maminkou a bez táty. Nechci jít ke gateu, protože jsem se nerozloučila s tátou. Nechci tam jít, protože se strašně bojím. Jsem neskutečně nervózní ze všech těch věcí, které se mohou pokazit, a které můžu pokazit já. Nejradši bych celou tu bitvu ještě před zahájením odpískala, ale stejně se nakonec loučím a jdu vstříc svojí velké cestě.
17:00 a já čekám, až budu moc nastoupit do letadla. Jsem o hodně klidnější. za 20 minut už sedím a chytá mě panika. Neřekla jsem jim, jak moc mi na nich záleží, a když spadneme, nikdy se to nedozví. Jo no, když to na mě přijde, uvažuju fakt o blbostech.
19:00 přistávám v Amsterdamu a nastává to pravý čoro moro. Sesbírat zavazadla, najít cestu k vlaku, koupit lístek, najít správný vlak. První zádrhel – automaty berou jen mince nebo karty a za platbu kartou si berou půl eura navíc. Dokážete si představit, jak platíte lístek za např. 15€ v mincích? Já teda ne. Tak tedy kupuji na kartu nacházím si vlak, lezu na nástupiště. Mám vystoupit hned na další stanici, Amsterdam Lelylaan, takže brnkačka. Vlak zastavuje a jméno stanice nesedí – průšvih. Vystupuju, se mnou maník, co mi radí, kudy kam, jenomže se ukáže, že můj správný vlak staví na jiném nástupišti, takže musím ven z nádraží, koupit další lístek a na nové, správné nástupiště.
Skoro o hodinu později, než bylo v plánu se tedy dostávám na místo určení. Teda skoro. Máme sraz u World Fashion Centre, prý to tam všichni znají. No jo, ale ti všichni už jsou zalezlí doma a nemá mi kdo poradit. Jdu podle rad hostitele a za slabou třičtvrtěhodinku ho najdu. Hurá.
Když dorazíme k němu domů, ukáže mi svýho severskýho spolubydlícího (fešák) a obrovskou pohovku, kde budu spát. Bájo. Pořád minutí jídlo, ale po tom všem běhání je mi špatně, a tak piju jenom vodu. Povídáme si skoro do 3 do rána. já si pak jdu lehnout a hned usnu.
Druhý den se po probuzení vypravuji hned na vlak, abych něco z Amstru taky viděla. Super věc je, že hned u vlaku je mini Albert, kde si můžu koupit croissant, banán a mlíko, nekecám. Už teď se začínám do Holandska zamilovávat.
Po příjezdu do centra se chvíli rozkoukávám – spousta turistů, cyklistů, cyklistů-turistů a tramvají. Pak se vydávám na svoji dlouhou procházku po městě. Jdu kolem opery, procházím muzejní čtvrtí, vidím náměstí De Dam, tržiště s květinami a taky si krásně poležím v obrovském parku Vondelpark. Viděla jsem toho opravdu hodně a dokonce jsem narazila i na ten obrovský nápis I am Amsterdam.
Večer jsem se scházím s Gregem (můj hostitel) a jdeme za jeho kamarády do hospody. Mimochodem, Amsterdam ve dne a Amsterdam v noci jsou dvě úplně jiný města a chodit tam sama po ulicích po setmění není pro dívku nic moc.
Po pár pivech a fotkách (všichni trvali na tom, že na nich musím být taky) se opět vydávám na cestu. Jdeme na drum’n’base party. Normálně nic pro mě, ale co už, jdu dělat nový věci. Je to docela pecka, užívám si to, když mi najednou došlo, že Greg jinde. Nechávám to plavat a jdu na záchod, když v tom ho spatřim, jak v zastrčený místnosti pálí něco do mikráku! Ten chlápek to tam normálně rozjel. Nejlepší moment večera. Když jsme měli oba dost, dali jsme se na cestu domů. Usínám a už mám sbaleno, ráno chci jet do Haagu. (a o tom vám něco povím zase příště)
Carlin et moi 